Start at The End.

9. srpen 2014 | 19.31 |

Blenddewc
Dostala jsem nápad: Co kdybych skusila něco napsat? Psát mě baví. Tak proč ne? Dopředu vás prosím o názor a jestli mám ''pokračovat''. (Když si uvědomíte, že tohle je vlastě konec). No, tak já se s doufáním do toho pustím a snad se vám bude příběh/kniha/část/atd. líbit:) Taky odpověd na otázku: Proč takové jméno rubriky? Asi protože nevím, jak se to bude jmenovat, ať to bude co to bude:) Takže teď ke čtení! Šup na to!:)

18. září 2021.
Vyšla jsem na nejvyšší bod, který byl v tohle odhlehlém městě možný. Je to zvláštní, cítit se ve městě, kde jsi vyrůstala tak cizí. Stromy vyrostli o dost výš, domů přibilo jak když malé dítě staví lego. Smrdělo to tady kouřem a směsí prošlých postravin. Měla jsem to tu před odjezdem trochu uklidit. Dobré ale je, že mi k tomu nikdo nedal příležitost. 
Vešla jsem do starých dveří, které při otevírání zavřískali jako kdyby někdo jezdil ehty po tabuli. Málem jsem z toho smardu omdlela, na stole se válela ještě snídaně, co jsem tu byla nucena nechat. Ve dřezu byla voda, plavalo v ní cosi chlupatéh, netoužila jsem vědět, co to je. Talíře byli zasety milimetrama prachu. Když jsem otevřela skřín spadla na mě krabice z které vyletěla rychlostí besku krysa. Podívala jsem se na datum, kdy měla ovesá kaše projít. Tři roky! Fuj. Vsadím se, že tu zachvilku najdu miniaturní loužičku zvratků po kryse, která se směle ládovala mým jídlem. Tekli mi slzy. Ale vůbec ne z toho, že by mě tohle okolí dojímalo. Tohle okolí mi bylo upřímě ukradený. Bylo to z toho prachu a všeho toho smradu zatuchlýho oblečení. V dalších dveřích a mě ve vaně čekalo snad tisíc pavouků. Slušně jsem pozdravila a poděkovala za hlídání domu. Pavouci jako by mě neslyšeli. Kartáčet byl zasranej jako zatím nic, co jsem viděla. Ale ne špinavej ale opravdu posranej. Rozluštila jsem holubí, pavoučí a nevím co jestě. Ano, mluvím o čem myslíte. Teď nastal čas podívat se nahoru, kde jsem před pěti roky ještě spala v peřikách, které teď vypadali jako bych měla spolubydlící. Jenže to buhužel nebyl člověk. Šťouchla jsem do toho klackem, který sem zaletěl z otevřenýho okna. Bylo to obrovský, hnědý a nehezký. Prosvištělo to kolem mě a otřelo se mi to o nohu. Ještě pět minut po tom jsem ze sebe smývala něco lepkavýho a průhledýho. Fuj tajbl. Oblečení v taškách taky nevonělo podle mích představ. Ale zas to nebylo tak strašný. To bude te prací prášek, zajímalo by mě, jak dlouho to tu vydrželo nesmrdět. V mé truhle s bývalým jídlem byla díra. A to pěkě velká. Protože byl kufr zamčený museli si krysy udělat díru jinde. Odvážně jsem víko odkryla, zámek hned povolil, bylo to těžký. Kolem proběhlo pár myší, které jsem očividně překvapila. Nelekla jsem se. Proč asi? Za těch pět let jsem viděla mnohem horší věci, než pár krys.

Začalo mě zase štípat v očích. Ani už jsem neměla náladu chodit po ošklivém, pošpiněném domě, kde jsem před lety bydlela. Vyběhla jsem rychle ven v rychlosti blesku. 
Co mi přišlo divné ale bylo, že nic nebylo ukradený. Většina domů je vybrakovaných, nebo mají rozbité okna. Zatím jsem nikoho nepotkala, kdo by se jako já toulal po městečku mého bydliště. Sámoška nedaleko byla prázdná. Nenajde se tu jediná mrkev. Všechno se vypařilo hned první dva dny, což byla rychlost, jakou jsem ještě neviděla. V tuto dobu se zatím tady nic nestalo, tak jsem nechápala, proč není v obchodě jediná limonáda. Tady jsem ale potkala jednoho člověka. Podali jsme si soucitně roce. Přesně tak, jak se to v poslední době dělá. Ruce jsme si pevě stiskli, krátce na sebe pokývli a zatvářili se soucitně. Chlap, kterého jsem přísahám pánbůh někde už viděla, vypadal vyčerpaně, měl červené oči. Kdybych nevěděla, co se stalo, určitě bych si myslela, že si pán trochu víc zahulil. Měl dlouhé tmavé vlasy, které mu padali do čela. Musel bejt fakt fešák ve svejch šasech. Ale ty fousy by si opravdu mohl oholit. Jo, já vím, jsme tu asi dvě hodiny, ale i on musel vidět jak ohavně vypadá. 
Po chvilce procházení mezi regály jsem vyšla ven. Ale proč se zdržovat dveřmi? Odešla jsem dokonalou dírou v bývalém proskleném okně. Tak takhle to tu vypadá. Co se tu pět let zpátky stalo? 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře